sue thomas fbeye part 3 část 3
Když Bobby ráno přišel do práce, Tara už seděla za svým stolem. V okamžiku, kdy vešel do dveří, polilo ji horko. Byla neuvěřitelně nervózní. Takhle se cítila naposledy před maturitou. Bobby se pozdravil s ostatními. Potom se na Taru trochu nejistě podíval. V tom okamžiku sklopila hlavu a upřela svůj pohled přímo před sebe na monitor svého počítače. Bobbyho její chování nejdříve zaskočilo, ale pak si řekl, že je ještě asi v rozpacích po tom, co se stalo včera. Co se děje pochopil, až když si ho Tara nevšímala celé odpoledne. Rozhodla se ho ignorovat. Dělala, jakoby tam vůbec nebyl. Nechápal, proč se tak chová a čeho tím chce dosáhnout. Kdyby jen věděl, jakou práci jí dělá se na něj vůbec nepodívat, ale měla pocit, že to je správné.
Ale i přesto, že její pohled směřoval jiným směrem, moc dobře cítila Bobbyho přítomnost. Vnímala každý jeho pohyb, i to, jak bubnuje prsty během nekonečného a únavného papírování. Stačilo jí, že byl ve stejné místnosti k tomu, aby byla spokojená… Jenže na druhou stranu také cítila velkou úzkost. Pořád přemýšlela nad tím, jestli je její chování správné. I přes jisté pochybnosti ale byla rozhodnutá v této ,,hře" pokračovat. Za každou cenu se chtěla vyhnout rozhovoru s ním, nechtěla včerejšek vůbec rozebírat. Takhle vyděšená snad ještě nebyla. Kdyby se tak dal vrátit čas, ihned by celý včerejší večer vymazala. Jenže realita je jiná. Co se jednou stane, to už se nikdy změnit nedá. Jediné, co teď může, je tvářit se, že se nic nestalo. Předstírat, že Bobby vůbec není pro ni ale představovalo muka. Kdyby jen věděla, že její chování mělo spíš opačný efekt. Čím déle ho přehlížela, tím víc si s ní chtěl Bobby promluvit. Potřeboval vědět, co se v ní odehrává, jak se k ní má chovat a taky si snad konečně ujasnit, co k ní vlastně cítí.
Po zdlouhavém papírování přišel před polednem do kanceláře Garrett spolu s Dimitriem. Všichni okamžitě zbystřeli.
,,Mám pro vás nový případ," řekl. ,,Včera ráno byla unesena mladá dívka. Jmenuje se Nicol Smithová. Je to žákyně deváté třídy. Ráno odešla do školy, ale tam už nedorazila."
,,Nějaké stopy?" zeptala se Sue.
,,Ne. Jakoby se propadla do země," odpověděl Garrett.
,,Takže jsme na nule…" reagoval Myles.
,,Víme, kdo s Nicol mluvil naposledy?" zeptala se Tara.
,,Pravděpodobně její rodiče," odpověděl D.
,,Tak se do toho dáme. Já a Sue se poptáme po okolí, třeba někdo něco viděl," řekl Jack. ,,D, ty s Mylesem prohledáte Nicolin pokoj. Uvidíme, co zjistíme."
,,Někdo by měl jít do té školy, poptat se u spolužáků a učitelů," řekla Sue.
,,Máš pravdu," odpověděl Jack. ,,Bobby, zajdi tam s Tarou." V okamžiku, kdy to dořekl, Tara zvedla hlavu od monitoru a trochu zaskočeně se podívala na Bobbyho a on zase na ni.
,,Jacku, já nemůžu," řekla. Všichni se na ni zvědavě otočili.
,,Proč ne?" zeptal se Jack.
Tara se na vteřinku zamyslela. Snažila se rychle vymyslet nějaký rozumný důvod. Nedařilo se jí to, takže po chvilce řekla:
,,No, myslím, že bych měla zůstat tady a zkusit prověřit lidi z jejího okolí."
,,Vždyť zatím nemáme žádné stopy, tak koho chceš prověřovat?" podivil se Myles.
,,Máš pravdu," odpověděla Tara. Potom se zase zahleděla do svého počítače a začala něco zběsile vyťukávat na klávesnici. V duchu si sama o sobě říkala, že je hloupá, cítila se trapně. Ostatním to bylo ještě chvilku divné, protože vypadala, že není ve své kůži, ale potom to nechali být. Jen Bobby věděl přesně o co jde. Celou dobu sledoval nechápavě její chování. ,,To snad nemyslí vážně?" pomyslel si. Na konci všeho byl schopný jen nad tím zakroutit hlavou. Nakonec Tara musela s Bobbym do té školy jet, ať chtěla nebo ne.