sue thomas fbeye part 3 část 4
...Mezitím, co D s Mylesem prohledávali Nicolin pokoj, Sue s Jackem vyslýchali v obývacím pokoji její rodiče.
,,Víte o někom, kdo by měl důvod Nicol unést?" zeptala se Sue.
,,Ne," řekla paní Smithová zatímco si kapesníkem utírala slzy z očí. ,,Vycházela s lidmi dobře."
,,Má Nicol nějakou známost?" zeptal se Jack.
,,Ne, ona se zatím o kluky nezajímá," odpověděl Nicolin otec.
,,Nikdy se o ničem nezmínila?" pokračoval Jack. Smithovi jen zakroutili hlavami.
,,Nechovala se Nicol v poslední době jinak?" zeptala se Sue. Rodiče se na sebe podívali, zamysleli se, ale nakonec se shodli, že ne. Ničeho si nevšimli.
,,Dobře," řekla Sue. ,,To je všechno."
,,Pokud něco zjistíme, dáme vám vědět," řekl Jack. Potom se Sue odešli do ulic, zeptat se sousedů a obyvatel čtvrti.
...
Mezitím byl Bobby s Tarou na cestě do školy, kterou Nicol navštěvovala. Tara celou dobu jen mlčky pozorovala krajinu z okýnka. Chovala se jakoby tam Bobby vůbec nebyl, což ho docela vyvádělo z míry. Celou dobu se cítil nesvůj. Neustále se odhodlával k tomu, že konečně něco řekne a že začne rozhovor na téma ,,včerejší polibek". Jenže pokaždé, když se už nadechl s úmyslem konečně promluvit, najednou nedokázal říct ani slovo. Nedal na sobě ale nic znát.
Kdyby jen věděl, že podobné dilema prožívá i Tara, možná ještě větší. ,,Bože, chovám se jak čtyřletá..." říkala si v duchu. ,,Nemůžu ho přece ignorovat napořád..." Stejně jako Bobby se i ona přesvědčovala, že by měla promluvit... a stejně jako on toho ani ona nebyla schopná.
V tom Bobby sebral veškerý zbytek odvahy, co mu zbyl a řekl:
,,Dneska je to v práci šílený, co?". Tara jen dál nehybně seděla, dívala se ven z okénka pozorujíc jak míjejí jeden dům za druhým. ,,Tak řekni přece něco!" povzbuzovala se v duchu, ale jediné co bylo v autě slyšet byl hukot motoru a to nekonečné ticho, které bylo v tomto případě téměř ohlušující. Když Bobby neslyšel žádnou odezvu, pokračoval.
,,Od rána jen papírování a teď navíc případ, o kterém vůbec nic nevíme..." Když viděl, že se od Tary nedočká odpovědi, přestal se snažit a zabral se do řízení...
,,Jo, to je fakt," ozvalo se najednou z vedlejšího sedadla. Tara, konečně promluvila. To, že se vůbec zmohla na nějakou reakci Bobbyho velice překvapilo a ji samotnou ještě víc. I přes to, že to bylo jediné, co si za celou cestu řekli, pocítili lehkou úlevu, že se jim podařilo alespoň na chviličku překonat tu ,,tichou bariéru", která jim působila muka celý den. Je neuvěřitelné, jak jim ty tři věty zlepšily náladu. I přes to se ale nemohli dočkat toho, až konečně dojedou ke škole.
Když konečně dorazili na místo, bylo to pro oba vysvobození. V první řadě šli za třídní učitelkou.
,,Měla Nicol nějaké problémy?" zeptala se Tara.
,,Myslíte s učením?" odpověděla další otázkou učitelka.
,,Myslím jakékoliv," řekla Tara.
,,... S vyučujícími nebo se spolužáky. Nebyla obětí šikany?" pokračoval Bobby.
,,Šikany? To si vážně myslíte, že by ji mohl unést někdo z její třídy? Vždyť je jim sotva patnáct," podivila se učitelka.
,,Divila byste se, v kolika letech jsou někteří lidé schopni spáchat zločin," řekla Tara. ,,Takže nic takového?"
,,Pokud vím tak ne. A co se týče učení a chování také všechno v pořádku," řekla učitelka.
,,Dobře. Teď ještě zajdeme do Nicoliny třídy, jestli to nevadí," řekl Bobby.
,,Ne, jen běžte," odpověděla učitelka.
,,Díky," řekla Tara. Potom s Bobbym odešli za Nicolinými spolužáky. Nedozvěděli se ale vůbec nic. Nezbývalo jim než jet zpět do práce s nepořízenou.
Podívej," řekl D Mylesovi když v Nicolině pokoji uviděl na stole v rámečku její fotku s dívkou přibližně stejného věku.
,,To bude asi nejlepší kamarádka," reagoval Myles. ,,Pokud to tak je, mohla by nám hodně pomoct," řekl D. ,,To ano. Nejlepší kamarádky se většinou svěřují se vším," souhlasil Myles. ,,Takže máme ještě něco?" zeptal se D. ,,Ne, vůbec nic," odpověděl Myles. Před odchodem z místnosti chtěl D vrátit rámeček s fotkou zpět na stůl. ,,Hej! dávej pozor!" zvolal Myles sledujíc Dimitria, jak se ohýbá pro rámeček, který mu vyklouzl z ruky a dopadl na zem, kde se roztříštil. ,,To se mi vážně povedlo," řekl D ironicky zatímco z hromady střepů vytahoval Nicolinu fotografii. V tom něco spatřil. Zespoda na stole byla izolepou přilepená velká žlutá obálka. Mezi spoustou namalovaných kytiček a srdíček zářil i velký červený nápis ,,Top Secret". D neváhal a sáhl do obálky odkud vytáhl tlustý modrý sešit. ,,Koukni," přivolal si k sobě Mylese a ten k němu okamžitě přišel. ,,Vypadá to, že jsme konečně něco našli," řekl D. Věděli dobře, na co se právě oba dívali. Byl to Nicolin tajný deník. ,,To ano. Doufejme, že nebude plný jen zápisků o pubertálních láskách a kamarádech," odpověděl Myles. ,,To hned zjistíme," řekl D a nalistoval poslední popsanou stranu. Vzápětí jim bylo jasné, že skutečně našli velkou stopu. Potom společně odešli z jejího pokoje. ,,Našli jste něco?" zeptal se pan Smith. Když Myles s Dimitriem řekli oběma o deníku a o tom, co se dočetli, oba to velicece ranilo. Paní Smithová se dala do silného pláče. Pan Smith se snažil být silný a pevně svou ženu objal. I na něm ale bylo vidět, jak moc ho ta zpráva zasáhla. Dimitriovi s Mylesem bylo obou moc líto a soucítili s nimi, ale přesto se museli ptát dál. ,,Můžete nám říct, kdo je tohle?" zeptal se D a podal fotku z Nicolina stolu paní Smithové. ,,To je Amy. Jsou kamarádky odjakživa," odpověděla Nicolina matka. ,,Dáte nám její adresu?" zeptal se Myles. ,,Zeptáme se jí na pár věcí." ,,Samozřejmě," řekl pan Smith. Teď už byli oba rodiče o něco klidnější, paní Smithová dokonce přestávala plakat. ,,Málem bych zapomněl," řekl D. ,,Podařilo se mi náhodou upustit rámeček s tou fotkou. Chci se vám za to omluvit. Škodu samozřejmě uhradím." ,,To je v pořádku," odpověděla paní Smithová. Taková maličkost je rozhodně v tuto chvíli nezajímala. ,,Prosím vás, najděte ji," řekl pan Smith zatímco se Nicolina matka snažila opět potlačit pláč. ,,Děláme všechno, co je v našich silách. Nebojte," snažil se je alespoň trochu uklidnit D. Vzápětí se ale na sebe sklesle s Mylesem podívali. Oba věděli, že to s Nicol zatím nevypadá vůbec dobře. Když se všichni opět sešli v kanceláři, všichni pozorně poslouchali Dimitria a Mylese. ,,Nicol se ve svém deníku zmiňuje o nějakém muži. který ji sledoval," řekl D. ,,Dneska jsem měla příšernej den! Po vyučování, před školou stál nějakej chlap. Strašně divně se na mě díval," začal předčítat úryvek z Nicolina deníku Myles. ,,Dělala jsem, jakoby nic a šla domů. Sledoval mě celou cestu. hrozně jsem se bála, netroufla jsem si otočit se nebo začít utíkat. Co kdyby se za mnou rozeběhl? Tak jsem došla až domů. Když jsem se potom podívala ven z okna, už byl pryč," četl a ostatní napjatě poslouchali každé slovo. ,,Asi to byl jen nějaký z těch... jak se jim říká... těch exhibicionistů. Určitě na mě zapomněl a našel si jinou oběť. Nechala jsem to plavat a nikomu jsem to neřekla." Myles skončil a zavřel deník. ,,To je zápis z 21. dubna. druhý den ráno zmizela," řekl D. ,,Jak teď ale zjistíme, co je to za chlapa?" zajímal se Bobby. ,,To nevím," odpověděl Jack. ,,Když jsme se ptali sousedů, řekli, že neviděli nic podezřelého," řekla Sue. ,,Ani žáci z Nicoliny školy se nezmínili o žádném muži," pokračovala Tara. ,,Spousta rodičů po škole své děti vyzvedává, asi jim to nepřipadalo divné," odpověděla Lucy. ,,A co když ji vůbec neunesl tenhle chlap?" řekl Jack. ,,Možná to byl vážně jen nějaký exhibicionista..." ,,Tak je tu ještě Nicolina kamarádka Amy," odpověděl D. ,,Já a Sue za ní zajedeme. Snad bude něco vědět," řekl Jack. O chvíli později už se Sue seděli v autě na cestě za ní. Doufali, že jim alespoň trochu pomůže. ,,Nevím, kdo ji mohl unést," řekla Amy na první otázku. ,,Neměla s nikým žádný problémy." ,,Vůbec?" zeptal se Jack. ,,Opravdu neexistuje nic, co by nám pomohlo?" ,,Ne, je mi líto," pokračovala Amy. ,,Jste přece nejlepší kamarádky. Určitě se ti svěřovala…" snažil se Jack dostat z ní alespoň něco, ale Amy jen řekla: ,,Vážně nic nevím. Promiňte." ,,Den před tím, než zmizela ji prý sledoval nějaký muž. Řekla ti o tom?" zeptala se Sue. ,,Vážně? O tom nic nevím," divila se Amy. ,,Ten den jsem ji vůbec neviděla, měla jsem po škole dramatický kroužek a potom spoustu učení..." ,,Tak dobře. To je všechno," řekla Sue a zvedla se k odchodu. ,,Počkejte," zastavila je Amy. ,,Myslíte, že je pořád živá?" zeptala se ustrašeně. Sue s Jackem se na sebe trochu nejistě podívali, nevěděli, jak jí mají odpovědět. ,,To nevíme," řekla Sue se svým soucitným výrazem ve tváři. Bylo jí Amy moc líto. Kdyby jí tak mohla pomoct. ,,Ale zatím není důvod myslet si opak." ,,Ale co když ji opravdu unesl ten chlap?" ptala se dál Amy. ,,Neměj strach. Vím, že se o ni bojíš, ale děláme, co je v našich silách," řekla Sue. Potom se s Jackem vrátili zpět do kanceláře. Celý tým nad případem ještě dlouho do večera přemýšlel, ale nepodařilo se jim na nic přijít. Všichni měli trochu vztek. Věděli, že patnáctiletá dívka je možná v rukách nebezpečného psychopata a oni nemají nic, díky čemu by ji mohli najít. Nakonec se na základě tvrzení, že ráno je moudřejší večera rozhodli, že se půjdou domů prospat... Až na Taru a Bobbyho. Ti ať dělali, co dělali, nemohli vůbec usnout. Museli přemýšlet nad spoustou věcí. Bobby se převaloval v posteli na všechny strany. Myšlenky na Taru mu nedaly spát. Přemýšlel o tom, proč mu na ní záleží čím dál víc a kam zmizela ta obrovská láska k Darcy, kvůli které se s Tarou dohodli, že budou jen přátelé. Vždyť ještě před několika měsíci do ni byl blázen, myslel, že je to jeho životní láska a teď...? Ať se snažil sebevíc, jako obvykle si na své otázky nedokázal odpovědět. Mezitím Tara seděla na své pohovce v teplém županu, s nohama nahoře svírajíc velký hrnek čaje v rukou. Narozdíl od Bobbyho, ona svou snahu usnout už dávno vzdala. Jen mlčky vzpomínala, jak právě na této pohovce včera večer seděla s ním a na ten polibek, který by nejradši vymazala z paměti i přesto, že krásnější nikdy v životě nedostala. Také se rozmýšlela, jak se má zítra k Bobbymu chovat. Už ho nechtěla dál přehlížet, ale zároveň si také nepřála začínat nějaký rozhovor o tom, co se mezi nimi stalo. Bolelo ji z toho u srdce. Nepřemýšlela nad tím, proč ji to k Bobbymu tolik táhne, protože si narozdíl od něj vůbec nechtěla přiznat, že by k němu mohla cítit něco víc. Stále si nalhávala, že je pro ni jen a jen kamarád. Cítila strašlivou úzkost a pocit viny vůči jemu, sobě a také vůči Stanleyemu. Kdyby Bobbyho nepozvala k sobě domů, tak by se nic nestalo.