sue thomas fbeye part 3 část 6
Cesta k továrně trvala poměrně dlouho i přesto, že zásahový tým jel nejrychleji, jak jen mohl. Čas se pomalu krátil, ale do půlnoci chybělo ještě pár hodin. Když konečně dorazili na místo, agenti rozrazili dveře a tým vběhl do továrny. Mezitím v kanceláři dámy napjatě sledovaly, co se bude dít. Tara byla s jednotkou v kontaktu, jako vždy. V okamžiku, kdy slyšela, že jsou vevnitř, zbystřela a pozorně sledovala obrazovku a současně napjatě poslouchala každé slovo, které se ozývalo ze sluchátek. Vzápětí se v záběru objevil únosce a okamžitě přiběhl k Nicol. Věděl, že agenti už jsou v budově a že by snadno mohli překazit jeho plán, proto se rozhodl, že nebude na nic čekat.
,,Jacku, ví o vás! Pospěšte si. Vypadá to, že se ji už chystá zabít!" volala Tara do mikrofonu. Muž vytáhl velký ostrý nůž. V okamžiku, kdy ho chtěl přiložit k Nicolině krku se však ozval výstřel. Na bílém plášti se objevila červená skvrna. Muž se ještě chvíli snažil udržet na nohou, ale rychle ho opouštěly všechny síly. Kudla mu vypadla z rukou a dopadla na zem, kde po chvíli skončil i on sám. Zemřel. Potom se na obrazovce objevil Jack. To on byl ten, kdo únosce zabil. Sklopil zbraň a šel rovnou za Nicol, aby ji odvázal. Za chvíli do místnosti vešel Bobby. Chtěl Jackovi pomoct, ale potom se zarazil. Podíval se přímo do objektivu. Došlo mu, že record pořád běží. Šel přímo ke kameře a zmačkl stop. Zbylé záběry už všem divákům zůstaly skryty.
Když byla Nicol konečně volná, vůbec nedokázala pocítit radost. Místo toho ji svírala obrovská úzkost. Zároveň se jí ale také ulevilo, a byla agentům moc vděčná, že ji zachránili. Když ji odvezli domů k rodičům, okamžitě si padli do náruče. Věděli, že před sebou nemají lehké období, že bude trvat dlouho, než se Nicol vyrovná s tím, co si prožila, ale věřili, že se jim to podaří zvládnout.
Když se agenti vrátili do kanceláře a trochu z nich opadl všechen stres, ještě chtěli zjistit, kdo byl ten člověk, který Nicol unesl. Identifikovali ho jako Joshe Dawsona. Nedávno ho pustili z ústavu pro duševně choré. Před lety zavraždil třináctiletou dívku, na kterou se upnul během několika dnů, kdy ji pronásledoval. Než udělal, co udělal pracoval pro Microsoft, což vysvětlovalo jeho počítačové schopnosti. Podařilo se jim také zjistit, že jako dítě byl týrán svým otcem a jeho matka tomu vždy jen přihlížela. Nikdy ho nebránila, protože měla ze svého manžela strach. Zemřela spolu s ním, když muž řídil opilý cestou z baru. Díky postrádání mateřské lásky se vždy upnul na nějakou ženu nebo dívku ve svém okolí.
Není divu, že celá jednotka byla ještě docela dlouho v šoku. Byl to velice náročný den a krutý případ. Nakonec se ale dali do kupy a jeli domů... Až na Taru. Ta se opět rozhodla pro práci přesčas.
Když Bobby viděl, že nemá v plánu odejít, využil příležitosti a zůstal v kanceláři. Chtěl si s ní rozumně promluvit a vyřešit nastalou situaci. Když Tara viděla, že všichni už jsou pryč, jen Bobby zůstal stát, polilo ji horko a rychle začala předstírat, že je taky na odchodu. Vstala a chtěla jít pryč.
,,Taro, počkej. To přede mnou budeš utíkat pořád?" zastavil ji Bobby.
,,Neutíkám před tebou," odvětila během chůze aniž by se na něj otočila.
,,Že ne?" pokračoval Bobby a chytil ji za paži, aby se zastavila. ,,Tak jak mi vysvětlíš to, jak ses ke mně chovala?"
,,A jak jsem se k tobě chovala?!" otázala se ho se zvýšeným hlasem Tara.
,,Právě že nijak. Celé dny děláš, že mě nevidíš!" odpověděl Bobby s podobným tónem.
,,Už musím jít domů, Bobby," řekla Tara.
,,Počkej! Nech mě přece abych ti řekl, co chci," poprosil ji Bobby. Tara se na něj chvíli rozpačitě dívala, potom si povzdechla a řekla:
,,Tak jo. Mluv."
,,Nechci aby to mezi námi bylo takhle, aby ses mi vyhýbala," spustil Bobby. ,,To, co se stalo ten večer…"
,,…Já vím, co chceš říct," přerušila ho Tara. Teď už byla klidná. Věděla, že na rozhovor s ním muselo dříve nebo později dojít. ,,Měli bychom zůstat přátelé."
,,Přesně tak," odpověděl. ,,Jen jsem se chtěl ujistit, že s tím souhlasíš…"
,,Můžeš být klidný. Taky chci, abychom byli jen kamarádi. Jsem v pohodě," řekla Tara.
,,Když jsi v pohodě, tak proč ses chovala tak divně?" zeptal se Bobby.
,,Omlouvám se," odpověděla. ,,Byla jsem zmatená. Nechtěla jsem s tebou o tom mluvit. Chovala jsem se jak děcko."
,,Chápu," řekl Bobby.
,,Nakonec jsem ráda, že jsme si to vyjasnili," pokračovala Tara.
,,Dobře. Takže jsme kamarádi?" zeptal se Bobby.
,,Kamarádi," odpověděla Tara a usmála se. Potom se na důkaz přátelství objali. Oběma spadl obrovský kámen ze srdce. Tara se od Bobbyho už chtěla odklonit, ale on ji najednou nedokázal pustit. Moc dobře věděli, co se právě děje. Rozum jim říkal, aby s tím přestali, ale oni si nedokázali pomoct. Jeden druhému se dívali hluboko do očí, vnímali tlukot svých srdcí. Potom se jejich rty začaly pomalu přibližovat. Konečně se střetly. Bobby stál po celou dobu zády k Tařině stolu. Opřel se o něj a přitáhl si ji k sobě. Líbal ji dlouho dokud svými polibky nezačal zahrnovat Tařin krk a následně i lícní kost. Byla jako v transu. Tohle bylo všechno, o čem snila a teď se jí to splnilo. Vnímala jeho něžné polibky a doteky… V tom se v ní ale opět ozval ten hlas, který říkal ,,Nedělej to" a ona se od něj odtrhla.
,,Bože, co to děláme?" řekla zoufale a chtěla odejít. Bobby ji ale chytil za ruku, potom za boky a opět si ji k sobě přitiskl a krátce ji políbil.
,,Nevím," řekl. Potom si chvíli jen navzájem hleděli do očí. Veškerá slova byla zbytečná, jejich pohledy říkaly více než tisíc slov. Potom se Bobby opět přitiskl k Tařiným rtům. Už nedokázal déle čekat. Otočil se a posadil Taru na stůl. Jeho ruce spočinuly na její košili. Během vášnivých polibků ji rozepnul jeden knoflík, druhý… Tara položila své ruce na Bobbyho boky a chtěla mu sundat svetr. Její dlaně se dotýkaly jeho mužné hrudi nadzvedávající se hlubokými nádechy. City konečně zvítězily nad rozumem… ale jen na chvíli. Nakonec se probudila z toho nádherného snu.
,,Bobby, přestaň!", řekla a začala si zapínat košili.
,,Dobře," odpověděl a odtáhl se od ní.
,,Co se to s námi děje?" zeptala se Tara a zoufale si položila obličej do dlaní.
,,Nevím," řekl Bobby a povzdechl si.
,,Takhle už to dál nejde!" pokračovala Tara sklesle. Bobby nevěděl, co říct.
,,Už radši půjdu," řekla Tara a seskočila ze stolu.
,,Počkej!" zastavil ji Bobby. ,,Musíme to nějak vyřešit."
,,Vyřešili jsme to. Jsme přátelé! Na tohle zapomeneme!" řekla razantně Tara. Bobby nebyl schopný odpovědi a ani ona nevěděla, co ještě říct.
,,Uvidíme se ráno," řekla a odešla. Bobby zůstal stát uprostřed opuštěné kanceláře. Musel na všechno pořád dokola myslet. Kdyby tak věděl, co se to s ním děje a co k Taře opravdu cítí. Nakonec odjel domů. Usoudil, že když s Tarou nebudou nic víc než dobří přátelé, bude to tak pro oba nejlepší.