sue thomas fbeye part 4 část 11
4. 1. 2009
Do nemocnice dorazili o několik málo minut později. Tara byla okamžitě ošetřena. Ostatní mezitím za hrobového ticha čekali před jejím pokojem na to, až se otevřou dveře a v nich se objeví doktor. Sue s Lucy seděly vedle sebe, Myles s Dimitriem naproti nim, Jack stál po celou dobu opřený o zeď a Bobby? Nervózně chodil sem a tam. Byl zamyšlený. Jeho malá Tara... Hlavně ať je v pořádku. Nevyzná se v medicíně, nicméně nepotřebuje lékařské vzdělání, aby věděl, že její dítě nemělo při tom pádu žádné šance na přežití. Bože! Jak jen to Tara přijme? Jak se vyrovná s tím, že děťátko, na které se tak těšila je najednou pryč... není?... Jeho malá Tara. Nezaslouží si trpět.
Vtom z pokoje vyšla tmavovlasá žena v bílém plášti.
,,Doktorko, tak jak je na tom?" zeptala se napjatě Sue. Ostatní seděli, ani nedutali.
,,Bude v pořádku. Ten pád byl sice ošklivý, utrpěla lehký otřes mozku a pár menších zranění, ale není to nic vážného," odpověděla lékařka. Všichni pocítili obrovskou úlevu. Ve tvářích se jim už začal objevovat úsměv. Jen Bobby věděl, že není žádný důvod se smát.
,,Bohužel její dítě nepřežilo," pokračovala doktorka. V okamžiku, kdy onu větu vyřkla, všichni se na ni zmateně a šokovaně podívali.
,,Cože? Tara byla těhotná?" zeptala se nevěřícně Lucy.
,,Aha, vy jste to nevěděli," reagovala doktorka. ,,No... ano, byla."
,,Děkujeme, doktorko," řekl Jack.
,,Za nic," odpověděla. ,,Můžete za ní potom jít, ale jen na chvilku. Její tělo je potom všem ještě slabé."
,,Dobře," řekl Jack. Potom doktorka odešla.
,,Nemůžu uvěřit, že vážně byla těhotná," řekla Sue.
,,Proč nám nic neřekla?" vrtalo hlavou Lucy.
,,Chtěla to nejdřív říct Stanleyemu," odpověděl Bobby.
,,Tys to věděl?" zarazil se Jack a Bobby přikývl.
,,A proč to tedy řekla tobě?" zeptal se Myles.
,,Neudělala by to. Náhodou jsem u ní našel těhotenský test. Potom už nemohla zapírat," odpověděl Bobby.
,,A Stanley o tom tedy nevěděl?" ptala se Sue.
,,Já nevím, vypadá to, že asi ne," řekl Bobby.
,,Bože. Chudák Tara," povzdechla si Sue.
,,Moc se na to dítě těšila," řekl Bobby.
,,Nebude to teď mít lehký," reagoval D. ,,Když Donna potratila, byla z toho na dně."
,,Musíme ji teď co nejvíc podržet," řekla Sue.
,,A... co Stanley?" zeptala se Lucy.
,,Co je s ním?" odpověděl další otázkou Myles.
,,Neměli bychom mu to říct?" zajímalo ji.
,,Myslím, že bychom se do toho neměli plést," odpověděl Jack.
,,Souhlasím. Pokud mu to bude chtít říct, udělá to sama," reagoval Bobby.
,,Půjdeme za ní?" zeptal se Myles.
,,Jo, měli bychom," odpověděl D. Potom se všichni zvedli a zamířili ke dveřím do Tařina pokoje.
,,Moment," zarazil je Bobby. ,,Snažte se o tom nemluvit.To jí teď moc neprospěje." Potom vešli dovnitř.
Tara ležela na lůžku a dívala se do prázdna. V břiše měla bolesti, jakoby ji do něj někdo řezal... to ale bylo v tuto chvíli vedlejší. V hlavě si přehrávala celý dnešní den. Viděla sebe, Stanleyeho, jak odchází zklamaný z kanceláře, měla před očima ty prokleté schody, na kterých přišlo o život nevinné miminko... její miminko. Človíček, kterého nosila pod svým srdcem, její největší radost. Malý Denny nebo Mia. Zoufalství a bolest ji zcela pohltily. Vtom se otevřely dveře a dovnitř vešli její přátelé. Ona ale nestála o žádnou společnost. Chtěla být sama. Přesto se ale rozhodla nedát to na sobě najevo. Nechtěla, aby ji takhle viděli. Přála si to kvůli sobě, aby nevypadala slabá a taky kvůli nim. Nezaslouží si pohled na smutnou ženu, kterou do té doby znali jako veselou a usměvavou.
,,Ahoj," pozdravila tiše Sue.
,,Ahoj," odpověděla Tara a pokusila se usmát.
,,Jak se cítíš?" zeptala se opatrně Sue.
,,Jako bych v břiše měla zabodané hřebíky," odpověděla Tara.
,,Doktorka říkala, že budeš v pořádku," řekl Jack.
,,Jo, jasně, že budu," reagovala Tara snažíce se opět usmát.
,,Prý tě pustí hned zítra ráno," řekl Myles.
,,Už aby to bylo," povzdechla si Tara. ,,Nějak mám chuť vrátit se do práce."
,,Tak to pozor," podotkl Jack.
,,Přesně tak, až tě pustí, nemysli si, že půjdeš pracovat," reagoval Dimitrius. ,,Doma tě už čeká pěkně vyhřátá postel."
,,A taky tvoje kočka," doplnila ho Lucy.
,,Connie! Málem bych na ni zapomněla," reagovala Tara. ,,Mohl by tam někdo večer zajít a nakrmit ji?"
,,Udělám to," odpověděl Bobby.
,,Díky," řekla Tara.
,,No, my už půjdeme," řekla Sue. ,,Prý máš mít klid."
,,Navíc, máme případ a ten bohužel nepočká," pokračoval D.
,,Vydrž to tu," řekl Myles a usmál se na ni.
,,Budu se snažit," odpověděla Tara. ,,Mějte se."
,,Ty taky. Pa," řekl D. Potom všichni z pokoje odešli.
,,Bobby," zavolala si ho k sobě Tara a on se otočil. ,,Budeš potřebovat klíč." Bobby se na ni nechápavě díval. Nevěděl, o čem to mluví.
,,...Od domu," pokračovala Tara. ,,Abys mohl nakrmit Connie."
,,Áá, jo jasně, promiň," reagoval Bobby.
,,Nevadí ti to? Nebudu tě tím třeba od něčeho zdržovat?" zeptala se Tara.
,,No, v pizzerii si budou muset na mou pravidelnou objednávku chvilku počkat," usmál se Bobby.
,,Dobře. Klíč je schovaný nade dveřmi," řekla Tara. ,,Díky, že to pro mě děláš."
,,Není zač, to je maličkost," odpověděl Bobby. Potom nastalo ticho. Bobby chtěl ještě chvíli počkat. Třeba si Tara bude potřebovat popovídat o tom všem. Ta vycítila, proč Bobby ještě neodešel, jenže ona na žádné svěřování neměla náladu. Ještě to nejde.
,,Takže se uvidíme v práci," řekla, aby mu dala najevo, že má odejít.
,,Dobře," odpověděl Bobby. ,,Tak ahoj," rozloučil se. Potom Tara zůstala v pokoji sama... se svou bolestí a myšlenkami. Všechna předstíraná vyrovnanost zmizela do neznáma. Společnost jí dělaly jen vzpomínky.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
