sue thomas fbeye part 4 část 13
4. 1. 2009
V parku Williama Sickerta na fotce nikdo nepoznal a tak jednotka všude rozmístila agenty. Teď už zbývalo jen čekat.
,,Každá z obětí byla zavražděna během odpoledne," řekl D.
,,Znamená to, že pokud k tomu nedojde teď, můžeme to očekávat až zítra?" zeptal se Myles.
,,Pravděpodobně. Samozřejmě po celou dobu budeme celý park hlídat, necháme tu pár lidí, ale není důvod abychom tu zůstávali všichni," odpověděl Dimitrius.
,,Navíc, pokud si Sickert obhlíží místo činu už předem, mohl by dostat podezření a zmizet," řekl Jack.
,,Máš pravdu," řekla Sue. ,,Takže co budeme dělat?"
,,Budeme tady do šesti, potom tu zůstane jen pár agentů. Kamery snímají každé místo v parku," řekl Jack.
Šestá hodina už dávno odbila a jednotka stále zůstávala na místě. V parku se ale nedělo nic zvláštního a William nebyl spatřen.
,,Tak jo, končíme. Nemá to cenu," řekl Jack. ,,Jděte domů a pořádně se prospěte. Ráno přijeďte rovnou sem."
,,A co ty?" zeptala se Sue.
,,Já a D tady zůstaneme se zbylými agenty," odpověděl Jack.
,,Dobře. Snad nebudete mít rušnou noc," řekl Bobby.
,,V to doufám," reagoval Jack.
,,Mějte se," rozloučila se Sue.
,,A nezlobte tady," zažertoval Myles. Potom odešli.
Bobby jel z parku rovnou k Tařině domu. Kolem byl klid a ticho, město bylo zahaleno do temného nočního pláště. Bylo chladno, od úst s každým výdechem vycházela pára. Stromy šuměly, občas kolem projelo auto, když se někdo vracel z práce. Stál před jejím prahem. Ještě nemohl jít dovnitř. Zastavily ho vzpomínky. Vybavil si ten večer, kdy spolu šli na koncert Mojo Gogo. Vzpomněl si, jak se tehdy otevřely dveře, ona v nich stála v černých šatech, krásná jako ještě nikdy, znova se mu vybavil ten okamžik, kdy ji políbil... Nebyl to ale počátek nového vztahu. Tenkrát všechno dopadlo jinak. Měl možnost volby... a vybral si Darcy. Ne, on necítil, že tehdy udělal chybu. Vždyť ještě stále nevěděl, co se s ním děje. Netušil, že k Taře cítí něco víc, než obyčejné přátelství. Byl jako slepec, který bloudí v neznámém městě. Jako kůň na dostihu s klapkami na očích, pro kterého existuje jen to, co je před ním a nevnímá věci kolem...
Podobně na tom byl i někdo další. Právě teď ležela ve své posteli, odhrnovala si z obličeje prameny světlých vlasů. Sue doposud nemohla usnout, ať se snažila jakkoliv. Myslela na něj... na Jacka. Zůstal tam, v tom parku, kde s ostatními agenty očekával příchod nebezpečného vraha. ,,To nic. On bude v pořádku. Je to nejlepší agent ze všech. Nic se mu nestane," říkala si v duchu. Přesto jí ale obavy nedaly spát. Ta nejistota ji ničila. Nevěděla, co se tam právě teď děje. Jaký ale měla důvod bát se? Proč to všechno?... Je to přece její kamarád, záleží jí na něm... Kdyby jen věděla...
Bobby stál ještě stále před Tařiným domem... Tak dost. Vzpomínky teď musí jít stranou. Přistoupil ke vchodu a ruku natáhl přímo nade dveře. Za chvilku už držel v ruce klíč. Odemkl. Vstoupil do malé světlé chodby a rozhlédl se. Potom si zul boty a šel dál.
,,Connie!" volal. ,,Kdepak jsi?" Došel až do obývacího pokoje spojeným s kuchyní. Šel přímo k lince. Tam v rohu kousek od něj stála na zemi malá miska a na okraji kuchyňské linky bylo pár kapsiček s masem pro kočky. Vzal jednu z nich, odtrhl růžek a celý obsah nasypal do misky.
,,Connie!" volal stále avšak bez výsledku. Šel tedy pomalu zpět do obýváku. Rozhlížel se po místnosti... V tom na konferenčním stolku něco uviděl. Ležely tam bílé dětské dupačky a vedle pár botiček a rukavic. Přistoupil ke stolu a posadil se na pohovku. Vzal dupačky do rukou. Byly tak maličké a rozkošné, jako šité namíru pro malého andílka, který přiletěl přímo z oblohy... ,,Bože. Chudák Tara," pomyslel si. Tak moc si přála stát se matkou... A teď bylo všechno pryč... Ten nový život skončil. Ten pár maličkých ručiček už nikdy Tara neuvidí. Nebudou žádné probdělé noci, nebude sledovat, jak mu rostou zoubky, neuvidí ho vyrůstat ani jít poprvé do školy. Všechno skončilo dříve, než to začalo... V tom čtyři bílé tlapky vyskočily přímo vedle něj na pohovku.
,,Connie. Kdepak jsi byla?" řekl Bobby a pohladil ji. Mezi prsty mu protékala hustá jemná srst, malá hlavička se dvěma ušisky se třela o jeho nohu. Bobby vzal Connie do náruče a nesl ji přímo k misce. Ta začala radostně příst a dala se do jídla. Když dojedla, dal se Bobby na odchod. Než odešel z místnosti, ještě jednou se podíval na konferenční stolek. Myšlenky se mu ubíraly jediným směrem... Potom odešel a jel přímo domů, kde ho už čekala vyhřátá postel.
Sue se ještě stále převalovala na posteli. Pořád přemýšlela o Jackovi. ,,No tak. Vždyť jim teď nic nehrozí. Sickert by se měl v parku objevit až odpoledne... ale co když přeci jen..." Tak dost! Nemůže klidně spát, když on je v tam. Potřebuje mít přehled o tom, co se děje. ,,Jedu tam," řekla si a vstala z postele. Rychle se oblékla, napsala Lucy na lísteček vzkaz a potom už s Leviem jela přímo k parku.
Písničku Tears in Heaven složil Eric Clapton jako reakci na smrt svého čtyřletého syna. Ve spojitosti s Tařiným potratem jsem si na ni vzpomněla... To jen jako vysvětlení, proč zrovna tuto skladbu sem dávám.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
