sue thomas fbeye part 4 část 16
4. 1. 2009
K Tařině domu dojeli za pár minut. Právě se chtěla u dveří natáhnout pro klíč, ale Bobby ji předběhl. Potom odemkl a nechal ji vejít dovnitř. Dveře se za nimi zavřely.
,,Ukaž, pověsím ti kabát," pobídla ho Tara a on ji poslechl. V tom k nim ze schodů přiběhla malá chundelatá kulička s ocáskem radostně směřujícím vzhůru.
,,Connie. Ahoj, zlatíčko," řekla Tara a sklonila se, aby ji mohla vzít do náručí. Connie se k ní silně tiskla, tulila se hlavičkou k její tváři.
,,My jsme se nedávno viděli, viď?" řekl Bobby a pohladil ji.
,,Tak... jen pojď dál," řekla Tara a vykročila směrem do obývacího pokoje, kde Connie položila na zem. ,,Jsem tak ráda, že jsem doma," řekla a spokojeně se rozhlédla po místnosti... Když v tom pohleděla na konferenční stolek. Úsměv z její tváře se vytratil. Pohled na bílé dupačky pro toho tvorečka, o kterého přišla, ji lehce rozhodil. Vzápětí se ale snažila dělat, jakoby nic. Nechtěla, aby ji Bobby takhle viděl. Ten si ale všiml, jak se tváří a znal pro její výraz přesnou příčinu.
,,No, myslím, že horká sprcha by ti neuškodila, co myslíš?" řekl Bobby.
,,Skvělý nápad. Potřebuju ji jako sůl," odpověděla Tara. ,,Hned jsem zpátky."
,,Nepospíchej. Dáš si k snídaní vajíčka?" zeptal se.
,,Ty chceš udělat snídani?" podivila se Tara.
,,Jasně. To zvládnu... Ale za výsledek neručím," odpověděl rozpačitě Bobby.
,,Dám si jenom lupínky," řekla Tara. Chtěla ho vyvarovat jakékoliv činnosti spojené s vařením.
,,Vajíčka udělat zvládnu," snažil se ji ujistit Bobby.
,,Mám na ty cereálie vážně chuť," stála si za svým Tara. ,,Ale ty si udělej co chceš."
,,Dobře, tak já se do toho dám," řekl Bobby.
,,Dobře," reagovala Tara, která i nadále zůstávala stát na místě.
,,Nemáš být náhodou v koupelně?" zeptal se Bobby.
,,Jasně, už běžím," řekla Tara a usmála se. Potom odešla po schodech nahoru. Jakmile se Bobbymu ztratila z dohledu, šel ke stolku, popadl dupačky, aby je mohl schovat... Ale kam? Do šuplíku? Přece Taře nebude lézt do věcí... Nakonec ho nic nenapadlo a tak dupačky nemilosrdně skončily pod pohovkou. Potom šel do kuchyně a dal se do přípravy snídaně.
Vrátila se zhruba za půl hodiny. Už v okamžiku, kdy otevřela dveře od svého pokoje, ucítila pach spáleného jídla. Přišla do kuchyně, kde Bobby seděl u stolu a zíral do talíře s vejci černými jako bota. Když ho uviděla, usmála se a beze slov se opřela o zeď.
,,Víš... sice jsi říkala, že chceš lupínky, ale řekl jsem si, že třeba změníš názor, když ta vajíčka uvidíš hotová..." řekl Bobby na svou obhajobu. ,,No... asi ne... Takže si nakonec přeci jen dáme ty cereálie." Tara jen s úsměvem zakroutila hlavou. Vypadal tak roztomile. Dokonce i v situaci, kdy se necítila zrovna nejlépe, ji dokázal zvednout náladu a svým bláznivým chováním ji zahříval u srdce. Potom šla přímo k němu. Vzala talíř a celý černě zbarvený obsah skončil v odpadkovém koši.
,,Nechápu, jak někdo může spálit vajíčka," řekla.
,,Nevím, kde se stala chyba," odpověděl Bobby.
,,Já bych věděla," reagovala Tara.
,,Ta pánev je asi nějaká vadná," zažertoval Bobby.
,,Víš co? Udělám ty vajíčka sama," řekla Tara.
,,Vlastně mě na ně přešla chuť," reagoval Bobby a Tara si povzdechla. ,, Takže si dáš ty lupínky?"
,,Už se jich nemůžu dočkat," odpověděl Bobby. A tak seděli u jednoho stolu při společné snídani, zatímco ostatní dohlíželi na dění v parku.
