sue thomas fbeye part 4 část 2
4. 1. 2009
Potom, co se všichni rozešli dělat svou práci, šel Jack na chodbu. Vytáhl z kapsy mobil a vytočil příslušné telefonní číslo.
,,Haló?" ozval se hlas na druhé straně.
,,Ahoj, Christine," řekl Jack.
,,Jacku! Ahoj. Co potřebuješ?" Zeptala se.
,,Jen jsem dostal obrovskou chuť tě slyšet," odpověděl Jack.
,,Aha, tak to doufám, že to splnilo tvá očekávání," řekla Christine.
,,No, není to lepší než vidět tě, ale nemůžu si ztěžovat," odpověděl Jack. ,,Máš večer čas? Napadlo mě, že bych tě vzal někam na večeři."
,,No, víš, nezlob se, ale dopolední zkouška se skupinou odpadla, takže jsme se domluvili na večer," odpověděla Christine.
,,Ale to je škoda," povzdechl si Jack.
,,Ale mohl by ses u mě stavit potom," navrhla Christine.
,,To by bylo fajn," odpověděl Jack. Oči se mu rozsvítili radostí.
,,Takže v devět?" zeptala se Christine.
,,Budu tam," odpověděl Jack.
,,Skvělý!" řekla a usmála se.
,,Skvělý," reagoval Jack.
,,Fajn. Budu se moc těšit, lásko," řekla Christine.
,,Já taky. Pa," rozloučil se Jack.
,,Pa," odpověděla Christine. Jack stál ještě chvíli na chodbě s blaženým úsměvem ve tváři. Od té doby, co je s ní si připadal jako malý kluk. Všechno ho těšilo víc než před tím. Byl opravdu zamilovaný a věděl, že je to napořád.
Tara seděla za svým stolem. Přemýšlela nad svým těhotenstvím, nad holčičkou nebo chlapečkem, kterého nosí pod svým srdcem. Bobby ji už dlouho pozoroval. Bože, byla tak krásná a roztomilá! V tom se rozhodl, jít za ní.
,,Na co myslíš?" zeptal se, čímž ji vyrušil ze snění.
,,Ale na nic," odpověděla stroze Tara.
,,Na nic? Jsi úplně duchem nepřítomná," reagoval Bobby.
,,No víš, já jen... přemýšlela jsem, jaké mu dám jméno," odpověděla Tara a něžně se usmála.
,,Vážně?" podivil se Bobby a Tara přikývla. ,,A není na to trochu brzo?"
,,Nemysli si. Teď to nechám plavat a za sedm a půl měsíce najednou zjistím, že nemám vybráno," oponovala mu Tara.
,,OK. Asi máš pravdu," odpověděl Bobby. ,,A povíš mi, co tě napadlo?"
,,Chceš to vědět?" podivila se Tara.
,,Jasně, že chci," odpověděl Bobby.
,,Tak jo. Pojď, sedni si sem," pobídla ho Tara.
,,Tak povídej," řekl jakmile se pohodlně usadil přímo vedle ní.
,,No víš, pokud to bude holčička, mohla by se jmenovat Mia a když to bude kluk, asi to bude Denny," řekla Tara s vlídným úsměvem.
,,To zní hezky," odpověděl Bobby. ,,A proč zrovna tahle dvě jména?"
,,Víš, já... chtěla jsem, aby to znělo svým způsobem roztomile a jemně," odpověděla Tara.
,,Roztomile a jemně?" zeptal se Bobby.
,,Jo," odpověděla Tara. ,,Představ si, že by se ti narodilo miminko. Díval by ses na něj, jak leží v postýlce a usíná a tiše bys mu říkal ,,Mio" nebo ,,Dennny." Všude kolem plyšáci a chrastítka a..." Bobby vnímal každé její slovo. Mluvila tak rozněžněně a krásně. Nemohl se těch slov nabažit. V očích měla něco zvláštního, něco krásného, co způsobovalo, že se mu na tváři objevil úsměv. Navíc si začal představovat jednu věc. Viděl sebe stát nad malou postýlkou, jak mluví ke svému vlastnímu dítěti, oslovuje ho jedním z těch krásných jmen... a vedle něj stojí maminka toho drobečka - Tara. To něco, co k ní cítil bylo čím dál silnější... ,,Vzpamatuj se, chlape! Co tě to napadá? Vždyť je to tvoje kamarádka..." říkal si v duchu... Jenže aniž by si to vůbec uvědomoval, čím dál víc si přál, být na Stanleyeho místě, být tátou toho ,,prcka."
,,No řekni, nezní to roztomile?" zeptala se Tara.
,,Jo, máš pravdu. Myslím, že je to skvělá volba," odpověděl a usmál se na ni.
,,Opravdu? Víš, nechci, aby to bylo zase přehnaně roztomilé. Aby až bude dospělé, neznělo to stupidně," řekla Tara.
,,Nezní to tak," odpověděl Bobby.
,,Vážně? Takže dobrý?" ptala se Tara.
,,Dobrý," odpověděl Bobby. Taru jeho slova potěšila. Měla radost, že se Bobbymu ten nápad líbí. Byla spokojená, že dobře vybrala. Ještě musela vymyslet, jak vlastně o svém těhotenství řekne tomu, koho se to také týká - Stanleyemu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář