sue thomas fbeye
Vražda v temné uličce
Druhý den přišel D. do kanceláře: „Máme nový případ, vedení nám ho sem teď poslalo.“
Všichni už tam byli, jen tak listovali v papírech. Ihned se všichni seskupili u informační tabule. D jim všem vysvětlil o co jde. „V sobotu v noci byla zavražděna předsedkyně rezidentního výboru pro New Yerk Samantha Wassková. Pozdě v noci odešla z kanceláře a byla později ráno objevena v jedné z temných uliček.“
Myles: „Máme nějaké svědky či stopu?“
Bobby: „Jestli ne, tak zkus hádat kdo to okolí projede prozkoumat“. Mrknul a smál se na Mylese a ten na něj hodil úšklebný výraz. Tara rozdala všem namnožené materiály a sedla si za počítač a dala se do hledání. Bobby a Myles se Sue a Jackem vyrazili do terénu.
Přijeli na místo. Samantha byla velice úspěšná žena, věkem kolem třicítky. Svoji kancelář měla v jedné z nejvyšších budov ve Washingtonu. Vešli do ní a hned se ptali na recepci kde najdou její kancelář. Milá slečna řekla, že dvanácté patro a dveře číslo 11b.
Jack: „Kdo pojede semnou a kdo půjde po schodech?“ Usmál se a čekal že se k němu přidá Sue.
Myles: „Rád bych se svezl, když už jsem v jedné z těchto významných budov, která byla postavena v …“
Jack: „Mylesi, dík ale pojedem se Sue a ty s Bobbym se pěkně projděte.“ Sue se usmála a společně s Levim šli k výtahu. Bobby a Myles si to dali po nouzovým schodišti pěkně po svých.
Sue s Jackem stáli v hale a čekali až výtah přijede, tak jemně po sobě pokoukávali a nevěděli co říct. Nastoupili do výtahu. Jack: „Pěkný výtah“ Koukal po Sue a nevěděl co má říkat, aby řeč nestála. Sue se usmála a řekla: „Jestli tě tak baví jezdit výtahem, tak můžeš u nás a dělat nám s Lucy poskoka a každý ráno pro nás jezdit“. Jack se usmál a naznačil že vystupují. Došli ke dveřím kanceláře ale Bobby a Myles ještě nedorazili. V tom Jack něco zaslechl.
V kanceláři se někdo pohyboval, Jack naznačil Sue ať odstoupí. Jack vytáhl zbraň a opřel se o zeď. Dotyčný otevřel dveře a hned jak uviděl Jacka tak vyběhl ven, Jack nestihl vůbec zareagovat. V tom na konci chodby vycházel ze schodiště Myles s Bobbym a dotyčného po varování od Jacka chytili.
„Dobrá práce hoši“ zakřičel Jack a udýchaný Bobby po něm hodil jen nevděčný výraz. Dotyčného dali do vozu a řekli Mylesovi, ať ho tam hlídá. Bobby a Jack se Sue prohledali kancelář. Okoukli dokumenty, které ležely na stole. Otevřeli všechny šuplíky a skříně, které tam Samatha měla. Sue si prohlížela dokumenty a něco našla: „Jacku podívej, výpis z účtu. Každý stejný den v měsíci ji na účet chodila veliká částka,zvláštní.
Bobby: „Pokud nebyla vášnivý zahrádkář, tak se někde nechtěně umazala, šaty špinavé od bláta a zrovna jako kostýmek to nevypadá.“ Bobby ve skříni objevil značně špinavé oblečení, ukazoval ho Jackovi a Sue. Levi najednou začal štěkat, u jednoho šuplíčku to nevábně vonělo a jeho to praštilo přes nos. Jack se tam podíval a našel tam malou dávku amfetaminu. Bobby zavolal do kanceláře, ať na místo někoho pošlou, ať to tam celé pročistí.
Sue mezitím šla zjistit, zda by nešli pro FBI zajistit záběry z bezpečnostních kamer. Všichni se vrátili do kanceláře.
D.: „Tak máte něco?“
Jack: „Něco málo, ale začíná to být zajímavý, klidně si dělejte poznámky. Byli jsme v kanceláři Samanthy, objevili jsme tam nejen našeho zvláštního hosta ale také mnoho zajímavých věcí, které do normálního života nepatří.“
Sue: „Objevili jsme mnoho špinavého oblečení a malý sáček s amfetaminem. Taro, podíváš se pak semnou na záběry z kamer?“
Tara: „Jasně“ a dali se spolu do hledání něčeho co by jim pomohlo. Myles mezitím vyslýchal toho zvláštního hosta, kterého načapali v kanceláři. Po chvíli se k němu přidal Jack s Bobbym.
Jack: „Tak co si dělal v kanceláři Samanthy,hm?“ Opakoval už naštvaně, jelikož stále nervózně seděl a přemýšlel jestli má mluvit nebo ne.
„Jsem Alan Porters, já Samanthu nezabil, jestli mi to chcete přišít, tak se vám to nepovede.“ A dál se vrtěl a řval na Jacka.
„Tak řekneš nám co si tam dělal? To je normální hledat něco v cizí kanceláři a utíkat před FBI?“ teď toho už měl dost i Bobby.
„Já tam hledal něco co by mi pomohlo najít vraha, já… já to fakt neudělal, já jí měl rád, hrozně mě to vyděsilo, když mi řekli, že je mrtvá.Chodil jsem s ní ven, posedávali jsme v kavárně na rohu Melone Street, opravdu“.
Jack s Bobbym se na sebe podívali a venku si řekli, že mu věří a myslí že opravdu mluví pravdu.
Šli do kanceláře, aby se dohodli co dál. Tara přiběhla k Jackovu stolu „Možná něco máme, prošli jsme se Sue ty záběry a objevily jsme, že po 18:00 kdy Samantha odcházela se za ní vydal muž v tmavém saku, středně vysoký, silnější postavy. Sledoval ji od recepce než vyšla ven z budovy. Bohužel žádné jiné stopy ani slova nic. To je vše.“ Dodala. Jack řekl, že mají už aspoň něco. Ať zkusí projet databází jestli se jí dotyčný s někým aspoň neshoduje. Sue ještě procházela všechny dokumenty, které našli. Jack seděl za stolem a přemýšlel co dál. Lucy přiběhla za Sue, že v zasedačce mají otce Samanthy.
„Dobrý den, jsem Sue Thomasová. Dělám na případu vaší dcery.“ „Těší mě jsem Arnold Wasskes. Doufám, že vraha mé holčičky a dáte mu co proto, nezasloužila si to. Není to fér, jen pracovala na své kariéře. S nikým nechodila i když strašně chtěla mít rodinu.“ Řekl a poté se sesypal na pohovku. Sue s Lucy ho chvíli uklidňovaly a poté ho doprovodily k východu. Lucy se Sue si cestou od výtahu povídali, že je to opravdu těžký oříšek a že pro jejího otce, to je určitě těžké. Na chodbě se potkali s Jackem a Bobbym.
„Kam jedeme?“ ptala se udiveně Sue. „Jedeme ještě prohledat jednou místo vraždy, zda jsme něco nepřehlédli.“ Řekl a pohladil Levi po hlavě. „A ty hochu nám trošku pomůžeš.“
Dojeli nakonec města, kde začínají lepší domy. Ještě předtím se musí projít, dá se říct, špinavou čtvrtí. Našli temnou uličku, byla opravdu mezi dvěma starými vysokými domy, nakonci byla vysoká zeď. Nikde nic, žádné okno ani východ. Prostě slepá ulička. Koukali se kolem sebe, našli akorát kaluž krve, která tam zbyla a testy potvrdily, že byla Samanthy. Levi najednou našel stopu. Bílý prášek, který ležel taky u té kaluže. Sue na něj křičela, aby do toho moc čenich nestrkal. Sebrali ho a dali ho do pytlíčku. Ještě v rohu našel Bobby nůž, opatrně ho zvedl a vzal sebou. Přijeli do kanceláře.
„Informuj mě, zda něco máš.“ Ptal se Jack Tary. „Něco málo, náš podezřelý se shoduje s Jeremy Hostnem, má záznam v rejstříku, drogový dealer, chvíli užíval heroin, chvíli pervitin a tak dále.“ „Perníkář to asi nebude“, zažertoval Myles.
Tara na něj hodila úsměv, ale stejně si myslela své. Jack kývl. Opět se všichni shromaždili u tabule. Sue povídá: „Našli jsme nůž od krve a bílý prášek u louže krve, který jsme poslali na rozbor do laborky, tak uvidíme.“
D.: „Stejně mi to nějak nezapadá, nůž, krev, tajný obdivovatel či přítel a snad vrah?“ vůbec nechápal. Ostatní moc také ne.
Tara: „Našla jsem jeho stávající adresu. Morgan Street 55, D.C.“ Jack vzal kabát a jeli s Bobbym za ním. Mezitím přinesli výsledky z laboratoře. Frankie hledal Sue.
Seděla za stolem a prohlížela papíry. Levi strčil do Sue, že za ní někdo přišel.
Frankie: „Sue, krev na noži a společně s otisky patřily Samanthě. A ten bílý prášek co jste našli je pervitin, ten nejtvrdší, co může být.“
Sue: „Dík, pomohl jsi nám, ani nevíš jak.“ Řekla a dala se do přemýšlení. „Taro, není to divný, krev a otisky patří Samanthě, ale víme že jí Jeremy sledoval, je možný že ji nezabil?“ Tara jen zvedla ramena, nechápala kam Sue míří. „JE třebas možný, že by ji jen chránil či proč by ten Jeremy za ní šel a nezabil ji ?“.
Jack s Bobbym dorazili na místo. Jeremy bydlel v Human avenue 41, taková poklidná čtvrť, jen obyčejné domy. Zastavili kousek dál, aby nebyli moc nápadní. Zaklepali na dveře, spíš jen sám Jack a Bobby šel ještě raději k zadnímu vchodu, kdyby chtěl utéct.
„Ano?“ otevřel Jeremy.
„FBI, můžem si promluvit?“ zeptal se Jack. Jeremy odpověděl, že ano, ale ať chvíli počká že tam má nepořádek. Mezitím se sebral a začínal uklízet drogy, které měl na konferenčním stolku. Pak pustil Jacka a Bobbyho dál. I tak jim to tam přišlo poněkud divné a Jeremy vypadal jako by si před chvílí jednu dávku dal. „Jeremy, co si dělal u budovy rezidentního výboru New Yerku? Pokud budeš lhát, tak tě seberem, jelikož máme na tebe pár věcí.“ Řikal Jack poněkud poklidným hlasem. Jeremy se nějak k hovoru moc neměl, tak ho nakonec sebrali a odvezli ho do FBI. Tam si ho k výslechu pořádně podal D. a Myles.
„Hele uděláme dohodu, řekneš nám, proč jsi sledoval Samanthu a my ti na krk nehodíme její vraždu, co ty na to?“ řekl D. Jeremy chvíli přemýšlel a pak se dal do mluvení.
„Já jí jen sledoval, něco mi dlužila, chtěl jsem si to vzít, ale přísaham, nezabil jsem ji.“ A vypadal jako by si chtěl dát další dávku.
„Tak ale i tak tu máme pár nesrovnalostí. Třebas tvý otisky prstů na vražedné zbrani a krev Samanthy se tam taky objevila, to zatím ukazuje na tebe. Co nám k tomu povíš?“ chodil D. po vyslýchací místnosti.
„Já jí fakt nezabil, nevim kde se tam ta krev vzala, to tam někdo podstrčil, ale já to fakt nebyl.Já chtěl po Samanthě jen peníze, který mi dlužila.To je všecko.“ Myles se díval jako by mu věřil. Vyšli oba dva ven. „D, já mu věřim, je to divný, ale ten perníkář asi mluví pravdu.“ Podívali se na sebe a šli se poradit za Jackem. Tam si nevěděli rady.
„Vypadá to že jsme zase na začátku. Taro, nepřišla jsi na něco?“ ptal se Jack úzkostlivě. Zakroutila hlavou. Všichni byli unaveni, tak se sebrali a šli domů. Jack nějak neměl náladu a tak ještě přemýšlel a posedával v křesle. Lucy byla připravená k odchodu a upozornila Sue, ale ta vypadala že se jí moc nevěnuje. Naznačila jí, že s Levim přijdou později, že se ještě chvíli zdrží. Šla za Jackem.
„Nemáš hlad? Vypadáš docela vyčerpaně.“ Lehce se na něj usmála a mrkla.
„Ani jsem vlastně nejedl, s případem nevíme kam se hnout. Tak výzvu přijímám.“ Řekl a šel si pro kabát a společně se sebrali a vyrazili. Šli se jen nejdříve projít do parku, který měli blízko kanceláří. Byla docela zima, tak si koupili do kalíšku kávu. Jen se procházeli a mlčeli. Pak Jack začal povídat „Víš, přemýšlel jsem, zda dělám všecko správně, zda je má práce dobrá a zda někam vede. Mám pocit, že mi vybírá veškerý čas a já ho ani nemam pořádně na sebe, ani nevím zda takhle potkám nějakou dívku či jestli tu pravou neztrácím.“ Pak mu došlo co řekl a snažil se to zamluvit, ale Sue ho přerušila.
„Vím, jak se cítíš, o tomhle jsem přemýšlela, když jsem se chystala odejít pracovat do New Yorku. Ale poznala jsem, že to co děláme, má smysl, je to dar, dar od Boha, který si přeje, abychom šli touto cestou. Záleží jen na nás, jak jí projdeme.“ Naznačila znakovkou a hezky se usmála. Jack ji poslouchal, stáli proti sobě. Chytil ji za ruku, pohladil ji, usmál se na ní a řekl: „Ty mi vždycky dokážeš zvednout náladu. Děkuju ti.“ Pak ji chytil za rameno a šli dál.
Druhý den ráno v kanceláři probouzeli Myles, Tara a Bobby. „Kde jsou ostatní?“ ptala se Tara se zájmem. „Nevim, ale třebas Lucy něco bude vědět“ mrknul Bobby. Za chvíli přišla Lucy a Sue s Levim. Měli docela dobrou náladu. Sue si sundala bundu a přišla k Taře.
„Dostala jsem nápad jak pokročit v případu. Studovala jsem ty dokumenty Samanthy. Objevují se nám tam vysoké částky, které putují sem a tam, z účtu na účet. Pak máme dva podezřelý, ale myslím si, že ani jeden z nich to není. Tak jsem dostala nápad“ vesele se usmála. Tara a ostatní na ní koukali, vůbec nevěděli jestli spí nebo bdí.
Přišel Jack. „Jacku dostala jsem nápad, jak pokročit případu.“
Zmatený Jack nevěděl co říct. „Povídej.“
„Samantha pracovala v kanceláři, měla dobré postavení, tak nás s Lucy napadlo, že se budu vydávat za novou předsedkyni rezidentního výboru, která vyhrála přijímací řízení. Tak zjistíme o co tam jde, třeba nás to někam posune.“ Vesele se usmívala dál. Všichni byli nadšeni, ale vypadalo to že Jack moc ne.
„Nemůžeš tam jít sama. Nepustím tě tam.“ Hned si uvědomil co řekl a ihned to zamluvil.
„Kdo říká, že tam půjdu sama? Potřebuji osobního asistenta a sekretářku. Budeme tak výborný team.“ A ukázala na Taru. Jack se ušklíbl a nakonec souhlasil.
„Seznamovací kancelář Thomasová a Hudson jdou opět do akce, jaký pěkný páreček nám dáte dohromady? Co myslet taky trochu na sebe?“ ušklíbal se Myles. „Oo, ne kdepak oni dostanou cenu, Mylesi, nezávidíš trochu?“ smál se Bobby a Lucy. Hned se dali do práce. Sue si pořídila pěkný kostýmek a Jack se oblékl do bílé košile a černých kalhot. Sue seděla v kanceláři místo Samanthy, Jack měl místo v kanceláři jen vedoucího oddělení pro samosprávu, takže veškeré papíry pro Sue šli přes jeho ruce. Z Tary udělaly velice sympatickou sekretářku, která spojovala hovory pro Sue, samozřejmě to udělali tak, aby to fungovalo jako u nich v práci. Sue trošku zažertovala „Pane Douglasi, každé ráno budu mít na stole šest rohlíčků a čerstvou kávu, ne moc silnou“ a smála se. Jack na ní jen ukázal prstem, že si to bude pro příště pamatovat. Sue pracovala, kontrolovala počítač a dokumenty, které jí Tara přinesla.
V poledne přišel za Sue šéf a vyzvedl si dokumenty, které obsahovali informace o jednotlivých změnách do budoucna. Kolem třetí jí Tara přepojila velice zvláštní telefon, naznačila jí, že bude poslouchat. „Jste náhradnice Sam? Vypadáte velice schopně a doufam, že na vás bude spolehnutí, během příštích dvou hodin vám příjdou instrukce jak pokračovat.“ Tajemný hlas zavěsil. Sue z toho moc moudrá nebyla. Tara radši došla pro Jacka, protože se jí to moc nelíbilo. Ukázali mu co mají a co právě nahráli, v tu chvíli vrazil do kanceláře Sue šéf.
„Pane Douglasi, pokud vím, vaše místo je jinde, tady nemáte co dělat. Ještě jednou vás zde najdu a změním i vaše působiště. Mluvím jasně, doufám.“ Křičel po místnosti. „Pane Stevene, Jack mi jen přinesl poštu, která dnes dorazila.“ Snažila se situaci zachránit Sue. Šéf uznal i tuhle lež, odešel a prásknul dveřmi. Sue se tak lekla, že srazila horu dokumentů, kterou měla na stole. Jack jí ihned začal pomáhat se srovnáváním a sbíráním. Papíry byly pohozené úplně všude. Až oba dva sáhli společně po jednom dokumentu. V tu chvíli se jejich pohledy střetly, dívali se z očí do očí, bylo to tak překvapivé a magické, jejich srdce bušila o život, oba to věděli ale nedali na sobě nic znát. „Promiň“ „Promiň“ řekli oba najednou. „Né, je to moje chyba, nemam tu co dělat a zbytečně tě tak ohrožuju.“ Řekl Jack a společně se Sue se postavili. „Tak co provedeme dál?“ „Dáme nahrávku Mylesovi, a uvidíme jestli nám z toho něco vyleze.“ Sue kývla a věnovala se dál své práci. Tara šla domů. Ráno se poté stavěli všichni tři v práci a chtěli to oznámit ostatním.
Tara začla: „Včera volal Sue neznámý, který jí sdělil, že s ní počítají a případné informace jí příjdou poštou.“ Bobby přišel s tím, že dotyčný volal z budky, takže víc se nedalo zjistit. Pořád to nedávalo smysl. „V Dopise, který jsem vyzvedl stálo, že příští dodávka má být vyzvednuta v šest hodin a donesena částka v hodnotě jednoho miliónu dolarů v celých bankovkách.“ Řekl Jack nejistě. „Předání má proběhnout v severních docích. Přijede nákladní trajekt, který veze naše zboží.“ Dodala Sue. D. připraví akci, dá dohromady zásahovou jednotku. Pak vyrazili tedy do práce, aby nebyli moc nápadní, že tam nikdo není. Sue vešla do kanceláře, prošla si emaily. Mezi nimi byl další zvláštní, který ji upozornil na to, že předání má dojít dnes v pět hodin místo v šest, ale místo zůstává stejné. To přišlo všem třem divné. Dali si to raději ověřit. Platilo to.
Bobbyho napadlo, že by mohl ještě vyslechnout jednou Alana, jestli opravdu o tom ještě něco neví. „Fakt jsi nám řekl všechno? Musíš nám pomoct, pokud ještě něco o tom všem víš, tak nám musíš říct i zbytek.“ Začal Bobby na něj dorážet. „Já jsem řekl už všechno co vím, snad jen, že mi na Sam vadilo to, že v něčem jela, že mi to nechtěla říct a přitom jsem jí chtěl pomoct. Vypadala úžasně to jo ale měla problémy se kterými si nevěděla rady. Řikala něco o tom, že když něco řekne takže za to zaplatí ale pořád nevím co to bylo, chtěl jsem na to přijít sám.“ Bobby na něj koukal jak vytržení. „Proč jsi nám tohle neřekl dřív.“ Hned utíkal to volat Jackovi, že na něco přišel. Odpoledne vyrazili na akci. Týmy byly na svých stanovištích. Jack s Tarou byl v odposlouchávacím voze a Bobby, Myles a D. byli schováni v rozích doku. Sue byla na místě připravená s kufrem peněz. Trajekt dorazil přesně v pět hodin a z něho vystoupil muž v černém kabátě a vyjela z něj dlouhá limuzína.
„Jste přesná, tady je váš balík a peníze přijdou ještě dnes na udané konto. Doufam, že to výjiměčně nemusím počítat.“ Sue peníze předala a s balíkem šla nenápadně k odposlouchávacímu vozu.
„Balíček? Odplata? No tak necháme ho otevřít.“ Řekl Jack překvapeně, jak to dopadlo. Muž nasedl do limuzíny a odjel. Bobby a Myles jeli za ním. Auto dorazilo k budově rezidentního výboru, kde vystoupil, ale zase jiný muž. Nevěděli o co jde. Nechali ho vystoupit a poté vejít do budovy. Šli za ním a na recepci se zeptali, jestli neviděli muže, který sem právě zašel. Recepční: „Je to James Waltham, ředitel, copak ho neznáte?“ Bobby odvětil, že ano ale že si ho asi s někým spletli. Odjeli tedy zpět za ostatními. Mezitím D. zjistil co bylo v balíčku.
„Obsah balíčku, dvě stě tisíc dolarů a dvě dávky pervitinu, opět toho nejtěžšího. Takže, všichni zkontaktujte své informátory, pokud něco vědí o téhle zásilce drog tak ať to víme i my.“ Bobby s Mylesem dorazili do kanceláře. „Dámy a pánové, máme tu další záhadu, sledovali jsme vůz, z něhož vystoupil náš muž, který vešel do budovy rezidentního výboru, nám bylo sděleno že se jedná o ředitele Jamese Walthema.“ Jack a ostatní zůstali v údivu stát. Nikdo tomu nevěřil. Jelikož tento muž měl po městě slušnou pověst člověka, který pomáhal chudým a bezmocným, sponzoroval většinu nadací. Jack: „Tak my zítra se Sue najdeme v práci vše co budeme moct a co by se nám mohlo hodit.“ Myles: „A Jacku nezapomeň ráno koupit rohlíčky a když už tam budeš mohl bys je přinést i nám díky.“ Jack se podíval na Sue. „Já nic neřekla, ale zdálo se mi, že funkce mého asistenta ti perfektně sedí.“ A vesele se usmála.
Všichni se pomalu rozloučili a šli domů. Lucy řekla Sue, že jede napřed, že připraví něco k večeři. Sue ještě seděla u stolu a trošku přemýšlela. „Levi, nemáš chuť na nějakou dobrůtku?“ Levi zaštěkal.
Jack: „Můžu tě doprovodit domů, stejně už toho dneska moc neuděláme.“ Řekl a čekal že Sue bude souhlasit.
„Jistě, proč ne. Jdeme Levi.“ Sebrali se a společně nasedli do auta. Jack je vysadil před domem. „Tak děkuji ti moc. Byl to perný den. A….nechceš jít dál?“ znejistěla a pak jí došlo co řekla.
„Ehm..no dobře“ vystoupili a vešli do bytu. „Luc, co to vaříš? Chceš nás otrávit?“ zažertoval Jack, když vešel do bytu. „Jacku, abys veděl, vařím tvé oblíbené jídlo, ale i tak nic nedostaneš.“ Zasmála se velikými zuby.
„Pokud jde o kuchyň, je Lucy přísná, na to si dej pozor.“ Řekla Sue a mrkla na Jacka. Za chvíli se všichni navečeřeli. Docela se to Lucy povedlo, tak nemuseli volat nikam do restaurace, aby jim přivezli jídlo až domů. Pak si chvíli všichni tři povídali. Lucy se brzo zvedla a šla spát, že jí bolí hlava.
Jack a Sue zůstali v obýváku sami. Sue seděla na jedné straně gauče a na druhé seděl Jack. „Tak…tak asi bych měl jít.“ Řekl Jack a pomalu se přisedl k Sue. „Tak asi bych měla jít spát.“ Po sobě se dívali takovýma smutnýma očima, snad i kousek duše v nich toužil toho druhého se dotknout. Jack se otočil na Sue, vypadalo to, že jí chce něco říct. Přiblížil se k ní blíž a blíž, rukou ji chytnul pod bradou a dal ji velice krásný a letmý polibek. Pak ji pohladil po vlasech a po tváři. Sue v tu chvíli nevěděla co má dělat. Polibek se jí líbil. „Jacku, co to provádíš?“ zeptala se a rukama si prohrabovala vlasy. „Vím, co dělám a taky vím, že tohle je správný, přemýšlím o tomhle už strašně dlouho.“
„Ale to nejde, vždyť přeci spolu pracujeme.“ Řekla Sue a zvedla se. „Já vím, asi půjdu.“ Sue šla Jacka vyprovodit. „Dobrou noc“ řekl a směle odešel.
Sue nevěděla co si má teď myslet, moc se jí líbilo co se teď stalo. Ale co s tím a jak s tím naložit? Nevěděla. Šla si raději lehnout.
Ráno se sešli opět všichni v kanceláři. D. plánoval dnešní akci. „Nemůžeme to dále protahovat. Taro ty vytáhni z počítače výboru všechno co najdeš. Sue, ty a Jack najděte všecko možný, jsme blízko. Pokud to půjde, musíte se dostat blíž k Walthamovi.“
Dali se do práce. Jack pokukoval po Sue, ta si toho všimla, ale nedala na sobě moc znát. V budově rezidentního výboru se rozdělili. „Taro, hlídej nás, kdyby někdo šel tak pískni. My se podíváme se Sue do kanceláře Walthama.“ Tara kývla a dělala, že pracuje. V kanceláři nikdo nebyl, hledali ve stole, všude možně. Jack v jeho skříni našel černý kabát a brýle, přesně vypadal jako ten muž, který vystoupil z auta. Sue se podívala do počítače. „Jacku, něco jsem našla, pojď se podívat. Podívej se, malý černý účet o kterém nikdo neví. Platba za malé nákupy a poptávka po velkých. Stejně tak tudy tečou velké peníze.“ Jackovi to začalo docházet, něco zaslechli, jak Tara zaměstnává šéfa. Stačili oba nepozorovaně zmizet. „Taro, máme to, odnes tohle do kanceláře. Později se tam všichni sejdeme.“ Jack chtěl odejít, aby to nebylo moc nápadné. Sue se vrátila do kanceláře Sam. Naznačila že dorazí později. V tu chvíli ji došel podivný email. V něm stálo : „Potřebujeme menší dávku, jsme chudí. Dnes v sedm hodin na Allow street 56. Dones zboží.“
Bobby myslím, že jsme na něco přišli. Zvolal do celé místnosti. „My taky“ rozplýval se Jack. „Takže přišli jsme na to, že Jeremy ani Alan Samanthu nezabili. V budově rezidentního výboru se tak tedy obchoduje s pervitinem a myslím i se zbraněmi. Rukami Walthama tečou špinavé peníze. Zjistili jsme, že Sam o tom věděla a chtěla to někomu říct, ale bohužel jí to nedovolili, tak proto na její konto přistávali tak veliké částky. Jen v jednom měl Alan pravdu, jela také v obchodě s drogami. Platila tak za své zboží stejným překupníkům.“
Myles: „To jí taky stálo život. Mizerný svět.“ „Chm, tak kdo jí teda zabil?“ ptal se Bobby nedůvěřivě. „Zůstává teda otázka, kdo zatím vším stojí. Dodal D. DO kanceláře vběhla Sue. „TO dnes možná zjistíme.“ Tvářil se Jack nechápavě. „Dnes má dojít k dalšímu předání, poté co jste odešli, mi přišel opět divný email, jako posledně. Jenže tenhle se liší jen v jedné věci.Není tam uvedena částka, kolik peněz má být doneseno.“ Jack se na email podíval, moc se mu to nelíbilo. „Nedovolím abys tam šla sama.“ Ostatní se odvrátili a dělali, že je neslyší. „Je to moje práce a jsme tak blízko. Je to na mě, mě mají za novou Sam.“ Jack si vzal Sue stranou a dodal: „Bojím se o tebe.“
„Jsi hodný, dám na sebe pozor, to zvládnu a vy mě přeci budete krýt. Dopadne to dobře. Věř mi“ Jack se díval smutně a věděl, že s ní moc nehne. Levi štěkal a Sue ho podrbala na hlavě, že se i on bát nemusí.
Ihned svolali zásahové jednotky a odposlouchávací vůz. Jemně sněžilo ale nemrzlo. Sue stála na udaném místě. Stála opět sama v ruce měla černý kufr naplněný penězi. Ve voze byla Tara a Jack, v nedalekém autě seděl Myles a Bobby a D. si hráli na bezdomovce. Stáli u hořícího barelu.
Do pěti minut přijela černá limuzína. Z ní vystoupil tajemný muž. Bobby s D. ho poznali a řekli Jackovi, že je to Waltham. Měl černý klobouk a v jedné ruce pytlík s drogami a před sebou druhou rukou zbraň, aby nebyla vidět. Sue si jí všimla, lekla se ale nedala to na sobě znát. Jack si jí všimnul taky přes kameru, kterou Sue měla ukrytou na sobě.
„Sue, jste přesná. Sam taková nebývala. Mám pro vás dávku, doufám že vy pro mě pár zelených papírků.“ Řekl a ukazoval Sue co má udělat a jak dojde k předání. Sue vzala kufr a předala mu ho a on jí pytlík s drogami. „Teď Bobby.“ Vyrazili a všichni ukrytí agenti vyběhli ze skrýší a křičeli „FBI ruce nad hlavu“ v tu chvíli poznal a ohmatal Sue, zjistil že tam měla nahrávací zařízení. „To je bouda!!“ křičel rozhořčeně a rozpačitě. Ihned jí chytil a držel ji pod krkem a pistolí jí mířil k hlavě. „Nechte mě projít nebo vaše blonďatá přítelkyně bude mít železo v hlavě. No tak..no taaak.“řval na ostatní agenty kolem. Jack vyběhl ze sledovacího vozu. „Takhle si to komplikujete šéfe, co kdyby jste si vzal mě místo ní. Pomůžu vám, budete mě mít jako rukojmí a lehce odjedete.“ „Ale pan Douglas, je také součástí týhle frašky. Moc pěkné divadélko jste sehráli na mě, za to by jsi chtěl oskara určitě viď!“ pořád se pohyboval a couval a Sue držel pořád pod krkem. Jack měl obě ruce nad hlavou a pokládal svou zbraň na zem. „Řekni těm svým kumpánům, ať na mě přestanou mířit nebo to špatně skončí“ Jack mávnul na agenty kolem sebe, kteří stáli v kruhu aby své zbraně stáhnuli. Přibližoval se k nim. V tu chvíli Bobbyho něco napadlo, jelikož tam byly staré bedny, Waltham si ho nevšiml. Schoval se tedy. A jistil Jacka zezadu. „No taak Walthame, nemáte šanci. Co tohle pominout a já se přimluvím u soudce?“ pokračoval Jack a chůzí se blížil. V tu chvíli něco v jiném rohu šustlo a Waltham nepříčetný namířil zbraní tam, ihned ho Sue loktem praštila do břicha a začala utíkat. Bobby neváhal a střelil. Waltham se skácel k zemi. Všichni si oddychli. Je to za nimi. Obklíčili a zajistili vůz. Jack vyčerpanou Sue zachytil, jak běžela k němu. Pevně se ho chytla, objali se. Sue začala plakat, byla ráda že je u něj, že to skončilo. Jack byl taky moc rád, že se jí nic nestalo a že je v pořádku. V kanceláři pak případ uzavřeli. Waltham byl zasažen do nohy, takže ho v klidu vyslechli a ke všemu se později přiznal. Byl to on, který zabil Samanthu a zařídil otisky na noži pro Jeremyho. Všichni v kanceláři oslavovali. Dodělávali papíry k případu. Jack smutně koukal po Sue a ona po něm. „Tohle mi prosím už nedělej.“ Naznačil Jack znakovkou. „Neboj, příště dam na tvé rady.“ Mrkla a odpověděla mu úsměvem. Za Sue přišla Lucy: „V zasedačce sedí Samanthin otec. Chce s tebou mluvit.“ Sue se pořádně nadechla a vyrazila. Lucy ji ještě zarazila. „Snad mu nechceš všechno říct, že Sam brala drogy, to by ho ranilo.“ Sue odpověděla: „Ne, jen řeknu pravdu, tak jak to bylo.“ Došla tam.
„Dobrý den. Doufam, že pro mě máte nějaké zprávy.“ Ptal se otec zvědavě. „Mám, ale není to nic dobrého.“ Řekla Sue a nevěděla, kde začít. „Povídejte, jsem zvědav, proč má holčička je mrtvá?“
„Zjistili jsme, že jela v špinavých obchodech. Věděla moc cenných informací, které ji stáli život. Je mi to moc líto.“ Vysvětlila smutně a doufala, že to pochopí.
„To nemyslíte vážně, chcete říct, že něco tajila a proto ji zabili? Nevěřim že jela ve špinavých obchodech. Má dcera byla čistá, vždy pracovala poctivě.“ Vstal a dosedl do sedačky opět zkroušeně.
„Vám se nesvěřovala? Nevěděl jste o její práci?“ Otec se zamyslel : „Ale věděl, ale asi né všechno. Věděl jsem že i s někým chodí, ale nelíbil se mi. Možná nechtěla mi dělat starosti. Teď je mi to už k ničemu. Doufám, že aspoň vraha máte a bude za to pykat.“ Ptal se rozčileně. „Ano, vraha máme, odsedí si plný trest, jak zaslouží.“ Naděje v ní vstávala. „Děkuji vám, slečno Thomasová. I tak jste mi pomohla. Mou dceru mi to nevrátí. Mějte se. Nashledanou.“ Potřásli si rukama. Otec odešel a Sue smutně zasedla do gauče. Přemýšlela o tom všem co se stalo. Lucy za ní přišla. „Jsi v pořádku?“ ptala se. „Jsem, jen jsem tak přemýšlela, jestli jsem mu opravdu neměla říci pravdu.“ ptala se sama sebe. „Ne, udělala si dobře, udělala jsi to tak jak ti to říkalo tvoje srdce a svědomí. Bůh to tak chtěl. A osud to zvrátil, ať už k dobrému či zlému.“ Sue kývla, že má Lucy pravdu. Už nad tím moc nepřemýšlela i tak jí to trápilo. „Půjdeš k nám, slavíme!“ vábila Lucy Sue do kanceláře. Sue jí naznačila, že přijde za chvíli za nimi.
V kanceláři Tara uklízela nástěnku s informacemi. D. odpočíval a Jack přemýšlel a po chvíli někam volal, tvářil se mile a zároveň tajemně. Bobby: „Tak co večer, dostal jsem tři lístky na Knicks.“ Zval Bobby Jacka. Ten se jen usmál a povídal: „No proč ne, oslavit to můžem i na Knicks.“ Do místnosti ještě v přestrojení vešel Myles, ostatní si ho začali dobírat. „OO, Mylesi nezapomeň se vysprchovat, nebo si tě s někým spletou a zavřou tě.“ Smál se D. „Pane smraďoch, takhle s náma na basket nejdete.“ Vyhrožoval s úsměvem Bobby. „Někdy mi rozum a hlava stávkují, jak agenti FBI dokáží být vtipní. Nebojte, kravata Mylese Lelanda bude opět trčet na mé hrudi.“ Naštval se a odešel se převléct. Všichni po sobě hodili výraz, který značí že je Myles takhle moc nebaví.
Přerušil je poslíček, který nesl obrovskou kytici růží. Lucy s Tarou ji převzali a začali obdivovat. „Je to pro slečnu Thomasovou.“ Tara kývla, že je to ona a balíček ve formě růží, mu podepsala. Donesli ji ihned Sue na stůl. Bobby: „Naše popelka, že by opět někde ztratila střevíček?“ Lucy okamžitě běžela pro Sue. Seděla stále v zasedačce. „Sue, pojď se ihned na něco podívat. Tomu neuvěříš.“ Mrkla šibalsky Lucy a táhla jí za ruku do kanceláře. „Luc, co se děje? Copak hoří?“ nechápala. Ostatní se divili, nikdy takovou krásnou květinu neviděli. Také se na to shodli. Lucy přitáhla Sue do kanceláře. Na svém stole uviděla krásnou kytici. „Ta je pro mě? Za co? Je opravdu krásná. Od koho pak je?“ rozhlížela se po místnosti tázavým usměvavým pohledem. Ale bohužel jí všichni odkývali, že nevědí a nebo krčili rameny. „Přinesl ji před chvílí poslíček a řekl že je pro tebe. To je vše.“ Odpověděla Tara a mrkla na Lucy. „Nějaký tajný ctitel? Obdivovatel? Či fanoušek? Každopádně musela stát pěkný peníze.“ Vyzvídal Jack od Sue. „Hmm, je to moc milé. Někam si ji vystavím.“ Bylo na ní vidět, že má obrovskou radost. Ostatním asi došlo od koho kytice je, ale nechali si to pro sebe a dělali že nic nevědí. „Co Levi? Nelíbí se ti?“ Levi štěkal, že je spokojený a že je určitě pěkná, když se paničce líbí. Všichni se na sebe usmívali. Sue ještě chvíli stála nad kyticí a prohlížela si jí, vždy k ní přičichla se zavřenýma očima a poté se nechala unášet její krásnou vůní. „Tak kam se jdem najíst dnes?Jacku platíš.“ Odvětil Myles, který se velmi bavil. „Já? Já platil minule.“ Snažil se z toho vyvléci. Holky se smály. Všichni si brali kabát. Sue si ho šla vzít také, ale jak si pak brala tašku ze stolu, trošku do kytice strčila, jak stála v té váze. Trošku se pohoupala, ale nespadla a ani nerozbila se. Vypadl z ní malinkatý lísteček. Sue se podivila a pomalu ho zvedla. Byl to vzkaz, který se obyčejně dává do kytic. Všichni už odešli a Jack šel kolem Sue a naznačil jí, že počkají dole. Sue se za ním ohlídla a velice hezky se usmála, sebrala kabát a odešla. Došlo jí to, ve vzkazu stálo: „Miluji tě…….. J.“
KONEC